CENZÚRA V NEMECKOM ŠTÝLE
Německo se vůbec netají přáním, aby byl jeho nový zákon aplikován také ve zbytku EU. Ve chvíli, kdy jsou zaměstnanci společností sociálních médií de facto jmenováni soukromou myšlenkovou policií země a je jim dána moc formovat aktuální politickou a kulturní debatu rozhodováním o tom, komu bude dovoleno mluvit, co smí říkat a kdo bude umlčen, pak se svoboda projevu stává jen pohádkou na dobrou noc. Nebo to snad má být účel?
napsal Judith Bergman
2. listopadu 2017
Nový německý zákon zavádějící cenzuru sociálních médií vstoupil v platnost 1. října 2017. Tento zákon požaduje po platformách sociálních médií, jako například Facebook, Twitter a Youtube, aby cenzurovali své uživatele v zájmu Německého státu. Společnosti, vlastnící sociální média, jsou povinné mazat nebo blokovat jakékoliv online „trestné činy“ jako jsou hanobení, pomluvy, urážky nebo podněcování nenávisti, a to do 24 hodin od přijetí stížnosti – nehledě na to, zda je stížnost oprávněná nebo ne. Na vyřízení složitějších případů mají sociální sítě 7 dní. Pokud tyto termíny nedodrží, může jim za porušení zákona německá vláda uložit pokutu do výše 50 milionů EUR (1,35 mld. Kč).
Díky této státní cenzuře se svoboda projevu stává předmětem svévolných rozhodnutí korporátních firem, které budou náchylné raději cenzurovat více, než je nezbytné, aby neriskovali drtivou pokutu. Ve chvíli, kdy jsou zaměstnanci společností sociálních médií de facto jmenováni soukromou myšlenkovou policií země a je jim dána moc formovat aktuální politickou a kulturní debatu rozhodováním o tom, komu bude dovoleno mluvit, co smí říkat a kdo bude umlčen, pak se svoboda projevu stává jen pohádkou na dobrou noc. Nebo to snad má být účel?
Zatím okresní soud v Mnichově nedávno odsoudil německého žurnalistu Michaela Stürzenbergera k šesti měsícům vězení s podmínkou za to, že na svém Facebooku vyvěsil historickou fotografii, na které si Velký jeruzalémský muftí Haj Amin al-Husseini potřásá rukou s vysokým nacistickým úředníkem v Berlíně v roce 1941. Žalobce obvinil Stürzenbergera, že zveřejněním fotografie se dopustil „podněcování nenávisti k Islámu“ a „hanobení Islámu“. Soud shledal Stürzenbergera vinným z „šíření propagandy protiústavní organizace“. Vzhledem k tomu, že vzájemné sympatie, které k sobě al-Husseini a němečtí nacisté chovali, jsou nesporným historickým faktem, tak je evidentní, že německé soudy nyní přepisují historii. Stürzenberger se proti rozsudku odvolal.
Německý soud nedávno odsoudil německého žurnalistu Michaela Stürzenbergera (na obrázku) k šesti měsícům vězení s podmínkou za to, že na svém Facebooku vyvěsil historickou fotografii, na které si Velký jeruzalémský muftí Haj Amin al-Husseini potřásá rukou s vysokým nacistickým úředníkem v Berlíně v roce 1941. Žalobce obvinil Stürzenbergera, že zveřejněním fotografie se dopustil „podněcování nenávisti k Islámu“ a „hanobení Islámu“. (Zdroj obrázku: screenshot z PI News)
Německo se vůbec netají přáním, aby byl jeho nový zákon aplikován také ve zbytku EU, která již pro mediální giganty má podobný kodex chování. Komisařka EU pro spravedlnost, Věra Jourová, nedávno uvedla, že by byla ochotná vydat takový zákon, pokud dobrovolný kodex chování nepovede ke kýženým výsledkům. Nicméně podotkla, že dobrovolný kodex funguje relativně dobře, když Facebook odstranil mezi prosincem a květnem tohoto roku 66,5 % materiálu, který mu byl hlášen jako „nenávistný“. Twitter odstranil 37.4 % a YouTube tak jednal u 66 % hlášení od uživatelů.
Zatímco má jedna z organizací EU, Evropský parlament, údajné obavy o „podněcování nenávisti“ na internetu, tak se v září nerozpakovala hostit usvědčenou arabskou teroristku, Leilu Khaled, z Lidové fronty pro osvobození Palestiny (Popular Front for the Liberation of Palestine – PFLP) na konferenci o roli žen v palestinském národním boji. (EU, USA, Kanada a Austrálie, ti všichni označili PFLP za teroristickou organizaci). Konference byla organizována, mimo jiné, španělskou delegací Izquierda Unida (Sjednocená levice), jež je součástí bloku Evropské sjednocené levice/Nordické zelené levice (European United Left/Nordic Green Left) v Evropském parlamentu.
Také ve Velké Británii prohlásila premiérka Theresa May, že sdělí internetovým společnostem, aby se zabývaly extremistickým obsahem:
„Odvětví se musí posunout dále a rychleji v automatizaci odhalování a odstraňování teroristického obsahu na internetu… nakonec to nejsou jen samotní teroristé, které musíme porazit. Jsou to také extremistické ideologie, které je pohání. Jsou to ideologie, které kážou nenávist, zasévají rozkol a podkopávají naši společnou lidskost. Musíme tyto ideologie odhalovat a ničit daleko důrazněji – napříč celými našimi společnostmi“.
Premiérka Mayová stále trvá na tom, že „tyto ideologie“ jsou rozšířené ve „všech částech našich společností“, když ve skutečnosti je doslova veškerý terorismus islámský. Zatímco její ministr vnitra, Amber Rudd, odmítl zakázat politické křídlo Hizballáhu. Hate speech Hizballáhu je pro britské úřady očividně naprosto přijatelná. Stejně jako jihoafrický muslimský duchovní a kazatel nenávisti Ebrahim Bham, který je bývalým překladatelem hlavního právního poradce Talibanu. V červnu mu byl povolen vstup do země, aby mohl přednést projev na „Palestinském Expu“, velké protižidovské události v Londýně, která se konala ve vládní budově, v Centru královny Alžběty II. Bham je známý svým citováním nacistického ministra propagandy Geobbelse a tvrzením, že všichni židé a křesťané jsou „agenti Satana“. Zatímco učenec Robert Spencer má vstup do UK zakázaný, údajně na základě toho, že jeho přednášky – velmi přesné – jsou „Islamofobní“.
Britský Královský úřad prokuratury (Crown Prosecution Service – CPS) také nedávno ohlásil, že online „zločiny z nenávisti“ budou stíhány se „stejným robustním a proaktivním přístupem, jakého se používá i v off-line porušení zákona“. Očekává se, že rozhodnutí stíhat online přestupky stejným způsobem jako ty off-line, povede k dalšímu zvýšení počtu žalob zločinů z nenávisti, který je už i tak na rekordní úrovni. Žalobci vyřídili 15 442 případů zločinů z nenávisti v období 2015-16.
Židé v Británii, kteří v posledních třech letech zažívají dramatický nárůst antisemitismu, jsou často cílem těchto útoků z nenávisti. Nicméně jejich případy jsou ve statistikách pouhým zlomkem. V období 2016/17 CPS stíhal 14 480 zločinů z nenávisti. Podle Kampaně proti antisemitismu:
„jsme zatím v žádném roce nezaznamenali, aby bylo stíháno více než pár tuctů zločinů z nenávisti proti židům. V roce 2017 víme zatím o… 21 stíháních, v roce 2016 jich bylo 20 a v roce 2015 pouhých 12. Neschopnost CPS jednat je tak závažná, že jsme museli údajné antisemity žalovat soukromě a CPS jsme vyzvali k soudnímu přezkoumání. První z nich jsme vyhráli v březnu. Minulý rok bylo stíháno pouze 1,9 % zločinů z nenávisti proti židům, což je signál pro policii, že jejich snaha o vyšetřování zločinů proti židům může být zbytečná a zároveň to vysílá jasnou zprávu pro antisemity, že se nemusejí bát zákona… Od roku 2014 byl každý další rok v počtu antisemitistických zločinů rekordní: Mezi lety 2014 a 2016 počet zločinů proti židům narostl o 45 %“.
Kvůli antisemitismu v posledních dvou letech uvažuje o odchodu z Británie skoro každý třetí britský žid.
Britské úřady se zdají být mnohem více zaujaté „islamofobií“ než nárůstem zločinů proti židům. Policie se dokonce spojila s úřadem Doprava pro Londýn, aby povzbudila lidi k nahlašování zločinů z nenávisti během „Týdne národního povědomí o zločinech z nenávisti“ (National Hate Crime Awareness Week), který proběhl v týdnu od 14.10. – 21.10. Úřad Doprava pro Londýn a Metropolitní policie uspořádá více než 200 komunitních setkání, aby „ujistili komunity v Londýně, že veřejná doprava je bezpečná pro každého“. Tyto události jsou však zaměřené výhradně na muslimy; úředníci dokonce navštívili Východní londýnskou mešitu, aby zde podpořili nahlašování zločinů z nenávisti.
Minulý rok ohlásil Úřad pro policii a zločin londýnského starosty Sadiqa Khana, že utratí £ 1 730 726 (50 mil. Kč) za boj proti projevům na internetu poté, co si zažádal o grant od ministerstva vnitra. Současně Khan řekl, že nemá dost peněz na sledování 200 džihádistů, což je odhadovaný počet v Londýně z celkových 400 džihádistů, kteří se dosud do hlavního města vrátili ze Sýrie a Iráku. (Také implicitně přiznal, že neví, kde se tito navrátivší se džihádisté nacházejí). Když se ho žurnalista Piers Morgan zeptal, proč je nemůže nechat sledovat, Khan odpověděl:
„Protože rozpočet Metropolitní policie (Met Police) je přibližně z 15 – 20 procent financován mnou, jako starostou. Zbytek zajišťuje centrální vláda. A pokud je Metropolitní police zmenšována a redukována, pak se musí řídit prioritami a využívat své prostředky rozumným, důvtipným způsobem“.
Když se Morgan zeptal, co snad může mít vyšší prioritu, než „lidi, vracející se z bojišť v Sýrii, kteří chtějí ubližovat britským občanům“, Khan neodpověděl. Možná proto, že je těžké veřejně přiznat, že „Islamofobie“ má v současnosti vyšší prioritu, než boj proti terorismu?
Judith Bergman je publicistka, právnička a politická analytička.
https://www.gatestoneinstitute.org/11205/germany-official-censorship
https://cs.gatestoneinstitute.org/11276/nemecko-cenzura-oficialni